Jdi na obsah Jdi na menu
 


Správní zákon

Zákon č. 13/1997 Sb.Zákon o pozemních komunikacích

Částka

3/1997

Platnost od

21.02.1997

Účinnost od

01.04.1997

Zařazeno v právních oblastech

Správní právo

Doprava

Pozemní komunikace

Tisková verzeStáhnout PDFStáhnout DOCX

 

přidejte vlastní popisek

·         Historie

·         Souvislosti

·         Monitor změn

Rozbalit všeSbalit vše

Obsah

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 - § 10)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST DRUHÁ - SILNIČNÍ POZEMEK, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ DÁLNIC, SILNIC A MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ (§ 11 - § 15)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST TŘETÍ - VÝSTAVBA DÁLNICE, SILNICE, MÍSTNÍ KOMUNIKACE A VEŘEJNĚ PŘÍSTUPNÉ ÚČELOVÉ KOMUNIKACE (§ 16 - § 18)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST ČTVRTÁ - PŘEVEDENÍ VÝKONU NĚKTERÝCH PRÁV A POVINNOSTÍ STÁTU V SOUVISLOSTI S VÝSTAVBOU, PROVOZOVÁNÍM A ÚDRŽBOU DÁLNICE (§ 18a - § 18f)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST PÁTÁ - BEZPEČNOST POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ TRANSEVROPSKÉ SILNIČNÍ SÍTĚ (§ 18g - § 18m)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST ŠESTÁ - UŽÍVÁNÍ POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ (§ 19 - § 29a)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST SEDMÁ - OCHRANA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ A JEJICH STYK S OKOLÍM (§ 30 - § 39)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST OSMÁ - INTELIGENTNÍ DOPRAVNÍ SYSTÉM (§ 39a)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST DEVÁTÁ - STÁTNÍ SPRÁVA A STÁTNÍ DOZOR (§ 40 - § 43c)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-plus0.pngČÁST DESÁTÁ - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 44 - § 48)

https://www.zakonyprolidi.cz/res/tree-none.pngPřechodná ustanovení

13

ZÁKON

ze dne 23. ledna 1997

o pozemních komunikacích

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje

a) kategorizaci pozemních komunikací, jejich stavbu, podmínky užívání a jejich ochranu,

b) práva a povinnosti vlastníků pozemních komunikací a jejich uživatelů a

c) výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací příslušnými silničními správními úřady.

§ 2

Pozemní komunikace a jejich rozdělení

(1) Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly1a) a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

(2) Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie:

a) dálnice,

b) silnice,

c) místní komunikace,

d) účelová komunikace.

Zařazování pozemních komunikací do jednotlivých kategorií a tříd a jejich změny

§ 3

(1) O zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace a jejich tříd rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení.

(2) Dojde-li ke změně dopravního významu nebo určení pozemní komunikace, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie nebo třídy.

(3) V případě, kdy změna kategorie nebo třídy pozemní komunikace vyžaduje změnu vlastnických vztahů k pozemní komunikaci, může příslušný silniční správní úřad vydat rozhodnutí o změně kategorie nebo třídy pouze na základě smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci uzavřené mezi stávajícím vlastníkem a budoucím vlastníkem. Do doby převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci vykonává všechna práva a povinnosti k této pozemní komunikaci její dosavadní vlastník.

§ 4

Dálnice

(1) Dálnice je pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy.

(2) Dálnice se podle svého určení a dopravního významu rozdělují na dálnice I. třídy a dálnice II. třídy.

(3) Dálnice je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis.2)

§ 5

Silnice

(1) Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť.

(2) Silnice se podle svého určení a dopravního významu rozdělují do těchto tříd:

a) silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu,

b) silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy,

c) silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace.

(3) Silnice může být označena jako silnice pro motorová vozidla podle zvláštního právního předpisu2), pouze jde-li o silnici I. třídy, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a na níž není přímo připojena sousední nemovitost s výjimkou nemovitostí přímo připojených z odpočívek.

§ 6

Místní komunikace

(1) Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.

(2) Místní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd:

a) místní komunikace I. třídy,

b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí,

c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace,

d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

(3) Místní komunikace může být označena jako silnice pro motorová vozidla podle zvláštního právního předpisu2), pouze jde-li o místní komunikaci I. třídy, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a na níž není přímo připojena sousední nemovitost s výjimkou nemovitostí přímo připojených z odpočívek.

(4) Prováděcí předpis blíže vymezí znaky pro rozdělení místních komunikací do jednotlivých tříd.

§ 7

Účelová komunikace

(1) Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy21) tím není dotčena.

(2) Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

§ 8

Průjezdní úsek dálnice a silnice

(1) Dálnice a silnice mohou vést územím zastavěným nebo zastavitelným (dále jen "průjezdní úsek dálnice" nebo "průjezdní úsek silnice"), pokud se tím převádí převážně průjezdná doprava tímto územím.

(2) Není-li hranice území zastavěného nebo zastavitelného obsažena ve schválené územně plánovací dokumentaci, určí hranici souvislého zastavění pro účely vymezení délky průjezdního úseku dálnice nebo průjezdního úseku silnice podle stavebně technických podmínek území příslušný stavební úřad na návrh příslušného silničního správního úřadu a po předchozím projednání s obcí, o jejíž území jde.

(3) Prováděcí předpis stanoví stavebně technické podmínky pro určování hranic průjezdního úseku podle předchozího odstavce.

§ 9

(1) Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

(2) Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vede evidenci jím vlastněných pozemních komunikací.

(3) Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. Vlastník, popřípadě správce, mohou dílčími činnostmi v rámci správy dálnice, silnice nebo místní komunikace, zejména činnostmi souvisejícími s údržbou a opravami dotčené dálnice, silnice nebo místní komunikace, pověřit osobu vybranou postupem podle zvláštního právního předpisu2a) nebo kraj u silnic I. třídy nacházejících se v jeho územním obvodu na základě veřejnoprávní smlouvy; tato osoba nebo kraj se nestávají správcem dotčené pozemní komunikace.

(4) Je-li výkon správy dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, musí zahrnovat alespoň pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy, a vlastník musí zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup identifikační údaje správce, vymezení pozemních komunikací, jejichž správu vykonává, a rozsah jím vykonávané správy. Povinně zveřejňovanými identifikačními údaji správce jsou obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno; je-li správcem kraj, je povinně zveřejňovaným identifikačním údajem pouze jeho název.

(5) Sousedící kraje mohou veřejnoprávní smlouvou sjednat převod vlastnictví úseku silnice II. nebo III. třídy, jestliže

a) po dotčeném úseku silnice probíhá hranice mezi územím obou krajů, nebo

b) dotčený úsek silnice je vymezen průběhem hranice mezi územím obou krajů a s ním sousedící úseky této silnice jsou na území kraje, který má vlastnictví nabýt.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví členění, rozsah, obsah, četnost a způsob provádění prohlídek dálnic, silnic a místních komunikací, členění, rozsah, obsah a způsob provádění údržby a opravy dálnic, silnic a místních komunikací a obsah, rozsah, formu a způsob vedení evidence dálnic, silnic a místních komunikací.

§ 10

Připojování pozemních komunikací

(1) Pozemní komunikace lze navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací.

(2) Větve mimoúrovňových křižovatek a kruhové křižovatky jsou přiřazeny k pozemní komunikaci vyšší kategorie nebo třídy, větve úrovňových křižovatek jsou přiřazeny k pozemní komunikaci nižší kategorie nebo třídy.

(3) Na dálnici, silnici podle § 5 odst. 3 nebo místní komunikaci podle § 6 odst. 3 může být přímo připojena z odpočívky jen stavba, která svým účelem slouží výlučně uživatelům těchto pozemních komunikací (např. čerpací stanice pohonných hmot, motorest, motel, autoservis).

(4) Příslušný silniční správní úřad si před vydáním povolení

a) o připojení dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace k dálnici, silnici nebo místní komunikaci, o úpravě takového připojení nebo o jeho zrušení vyžádá stanovisko vlastníka pozemní komunikace vyšší kategorie nebo třídy,

b) o připojení sousední nemovitosti k dálnici, silnici nebo k místní komunikaci, o úpravě takového připojení nebo o jeho zrušení vyžádá stanovisko vlastníka dotčené pozemní komunikace,

a jedná-li se o dálnici, též závazné stanovisko Ministerstva vnitra, v ostatních případech závazné stanovisko Policie České republiky.

(5) Ve společném územním a stavebním řízení je povolení nahrazeno závazným stanoviskem dotčeného orgánu.

(6) Prováděcí předpis upraví technické podmínky pro připojování pozemních komunikací navzájem a podmínky pro připojování sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci.

ČÁST DRUHÁ

SILNIČNÍ POZEMEK, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ DÁLNIC, SILNIC A MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ

§ 11

Silniční pozemek

(1) Silničním pozemkem se rozumí pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek.

(2) Těleso dálnice nebo těleso silnice a místní komunikace mimo území zastavěné nebo zastavitelné je ohraničeno spodním okrajem a vnějšími okraji stavby pozemní komunikace, kterými jsou vnější okraje zaoblených hran zářezů či zaoblených pat náspů, vnější hrany silničních nebo záchytných příkopů nebo rigolů nebo vnější hrany pat opěrných zdí, tarasů, koruny obkladních nebo zárubních zdí nebo zářezů nad těmito zdmi.

(3) Těleso průjezdního úseku silnice je ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků, zelených pásů nebo obdobných ploch. Na náměstích a podobných prostranstvích je šířkou průjezdního úseku šířka pruhu odlišeného od okolního povrchu druhem nebo materiálem vozovky nebo plochými rigoly, a není-li ani jich, šířka pruhu odpovídající šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků silnice. V ostatních případech je průjezdní úsek dálnice nebo průjezdní úsek silnice ohraničen obdobně jako v odstavci 2.

(4) Šířka průjezdního úseku dálnice nebo průjezdního úseku silnice celništěm na hraničním přechodu odpovídá šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků dálnice nebo silnice.

(5) Silniční pomocný pozemek je pruh pozemku přilehlého po obou stranách k tělesu dálnice, silnice nebo místní komunikace mimo souvisle zastavěné území obcí, který slouží účelům ochrany a údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace, pokud tyto pozemky jsou ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace.

Součásti a příslušenství

§ 12

(1) Součástmi dálnice, silnice a místní komunikace jsou

a) všechny konstrukční vrstvy vozovek a krajnic, odpočívky, stavby a technická a jiná zařízení určená k provádění kontrolní činnosti při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, přidružené a přídatné pruhy, včetně zastávkových pruhů linkové osobní dopravy,

b) mostní objekty (nadjezdy), po nichž je komunikace vedena, včetně chodníků, revizních zařízení, ochranných štítů a sítí na nich, strojní vybavení sklopných mostů, ledolamy, propustky, lávky pro chodce nebo cyklisty,

c) tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky,

d) svislé dopravní značky, zábradlí, odrazníky, svodidla, pružidla, směrové sloupky, dopravní knoflíky, staničníky, mezníky, vodorovná dopravní značení, dopravní ostrůvky, odrazné a vodicí proužky a zpomalovací prahy,

e) únikové zóny, protihlukové stěny a protihlukové valy, pokud jsou umístěny na silničním pozemku.

(2) Jestliže je konstrukce vozovky uložena přímo na konstrukci jiné stavby (vodního díla, metra, haly, garáží), patří mezi součásti pouze tato vozovka.

(3) Kanalizace, včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace. V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu.

(4) Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce.

(5) Odpočívka je stavebně a provozně vymezená plocha dálnice, silnice nebo místní komunikace určená k bezúplatnému stání silničního motorového vozidla na dobu potřebnou pro zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a k odpočinku uživatelů, popřípadě k jejich občerstvení a k doplnění pohonných hmot.

(6) Veřejné parkoviště je stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace anebo samostatná místní nebo účelová komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla.

(7) Jízdní pruh nebo pás pro cyklisty je součástí té pozemní komunikace, na jejímž tělese je umístěn. Samostatná stezka pro cyklisty je podle své povahy a umístění buď místní komunikací IV. třídy, nebo účelovou komunikací.

 

 

jak se úřadu nebát

 

Nadřazené kategorie: Správní řízení,

Jak probíhá správní řízení?

Vytvořeno dne 17. 11. 2018 — Aktualizováno dne 4. 12. 2020.

Obsah

Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.[1] Výsledkem správního řízení je tedy rozhodnutí správního orgánu. Tento manuál představí jednotlivé fáze průběhu správního řízení.

Základní informace o správním řízení

Základní otázky správního řízení a postupy správního orgánu upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Ten mimo jiné stanoví, kdo je účastníkem řízení, jaká jsou práva a povinnosti účastníka řízení. Správní řád také upravuje postup při odvolání, přezkumné řízení nebo institut obnovy řízení.

Dalšími důležitými zákony jsou ve vztahu ke správnímu řádu zvláštní zákony, tj. další zákony, na základě kterých se konkrétní správní řízení vede. To znamená, že pokud budete žádat o stavební povolení, správní orgán se bude řídit také stavebním zákonem. Pokud například spácháte přestupek, povede se správní řízení také podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zvláštní zákony také mohou stanovit okruh účastníků pro každé řízení odlišně od správního řádu, tedy vymezit jiné osoby, něž ty, které jsou uvedené v následující kapitole, a další odlišnosti od správního řádu. Pokud zvláštní zákon stanoví něco jiného než správní řád, použije se ustanovení zvláštního zákona.

Kdo jsou účastníci řízení?

Účastníkem řízení mohou být fyzické i právnické osoby. Účastníci mají v řízení práva a povinnosti a postup v řízení mohou svým jednáním ovlivnit.

Účastníky správního řízení jsou: [2]

a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu (spoluvlastníci apod.);

b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají.

Dále jsou účastníky řízení další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Tyto dotčené osoby nelze předem konkrétně vymezit. Okruh dotčených osob může být u každého správního řízení odlišný. Například v územním řízení jsou dotčenými osobami ti, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, typicky sousedé i ti, kteří nesdílí přímo hranici dotčeného pozemku.[3]  

V neposlední řadě jsou účastníky řízení jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon, tedy zákon, který se vztahuje přímo na konkrétní typ správního řízení (stavební zákon, vodní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny…).

Jak probíhá správní řízení?

Zahájení řízení

Správní řízení lze zahájit dvěma způsoby. Prvním z nich je zahájení řízení z moci úřední[4]. To zahajuje správní orgán sám. Může (ale nemusí) tak učinit i na podnět veřejnosti. Jak podat podnět ke správnímu orgánu si můžete přečíst v našem manuálu Podávání podnětů podle správního řádu.

Druhým způsobem, kterým se správní řízení zahajuje, je zahájení na žádost.[5] V takovém případě je řízení zahájeno okamžikem doručením žádosti správnímu orgánu.

V obou případech správní orgán zjišťuje okruh účastníků řízení a uvědomí je o tom, že řízení bylo zahájeno. V případě, že by se jednalo o řízení s více než 30 účastníky, je správní orgán povinen vyvěsit informaci o zahájení řízení na úřední desce.

Průběh správního řízení

Správní orgán má obecně povinnost v řízení vyřizovat věci bez zbytečných průtahů, v souladu se zákony, a má také povinnost poskytovat v souvislosti se svými úkony dotčeným osobám přiměřené poučení. Správní orgán by měl také postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a aby dotčené osoby co nejméně zatěžoval.

V rámci správního řízení správní orgán shromažďuje podklady pro vydání správního rozhodnutí. Podklady pro vydání správního rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, listiny, dále také stanoviska a závazná stanoviska dotčených orgánů. Správní orgán může také nařídit ústní jednání, a to v případě, kdy to přímo stanoví zákon nebo jestliže je ústní jednání ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. O termínu a místu konání ústního jednání musí být účastníci informováni s dostatečným předstihem.

Správní řád přiznává účastníkům řízení práva, díky kterým se mohou do řízení zapojit. Účastníci jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a to po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí.[6] Také mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko nebo se vyjádřit k podkladům rozhodnutí.[7] Účastníci řízení mají také právo nahlížet do spisu nebo se zúčastnit ústního jednání, které ale nemusí nutně vždy proběhnout. [8]

Podrobnosti k úkonům účastníků během řízení najdete také v manuálu 10 významných práv účastníků správních řízení

Vydání rozhodnutí

Průběh správního řízení směřuje k vydání správního rozhodnutí. Rozhodnutím správní orgán rozhoduje o právech nebo povinnostech určité osoby. Před vydáním rozhodnutí má účastník právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.[9]

Rozhodnutí správního orgánu obsahuje výrok, odůvodnění a poučení. Zpravidla se rozhodnutí vyhotovuje v písemné formě. Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nejde vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí lze prodloužit až o dalších 30 dnů např. v případě, že je potřeba někoho předvolat nebo že se jedná o zvlášť složitý případ.

Obrana proti rozhodnutí správního orgánu

V praxi se může stát, že rozhodnutí správního orgánu je chybné nebo není v souladu se zákonem. Existuje několik způsobů, jak se proti takovému správnímu rozhodnutí bránit. Liší se v tom, kdo je oprávněn je využít a za jakých okolností:

  • Odvolání[10] – odvolání proti rozhodnutí správního orgánu může podat pouze účastník prvostupňového správního řízení, a to do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvoláním můžete napadnout pouze výrokovou část rozhodnutí, nelze jím napadat odůvodnění rozhodnutí, ale samozřejmě se o odůvodnění správního orgánu v odvolání můžete opřít pro zdůvodnění, proč napadáte výrok rozhodnutí. Odvolání se podává správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Ten může své rozhodnutí změnit nebo zrušit sám nebo předat spis nadřízenému orgánu, který následně o odvolání rozhodne v odvolacím řízení.
  • Rozklad[11] - rozklad je „odvolání“ proti rozhodnutí ústředního správního úřadu (např. ministerstva), ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu. Až na výjimky platí pro rozklad stejná pravidla jako pro odvolání.
  • Správní žaloba[12] - žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se můžete domáhat ochrany svých práv u soudu. Správní žalobu lze podat až po vyčerpání všech řádných opravných prostředků (odvolání nebo rozklad), a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího orgánu.
  • Přezkumné řízení[13] - v přezkumném řízení správní orgány přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení zahajuje správní orgán z vlastní iniciativy, pokud má podezření, že rozhodnutí je v rozporu se zákonem. Na nezákonné rozhodnutí může správní orgán upozornit podnětem kdokoliv, tj. i ten, kdo nebyl účastníkem řízení. Je-li rozhodnutí shledáno nezákonným, může jej správní orgán zrušit či změnit.

Jednotlivci dotčeni na svých právech mají také právo se obracet na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, pokud neexistuje jiný prostředek obrany. Více o stížnostech si přečtěte v našem manuálu Stížnost na nevhodné chování úředníků.

Co když správní orgán nekoná?

V praxi mohou nastat situace, kdy správní orgán nezahájí řízení, i když podle zákona řízení zahájit musí nebo řízení, trvá nepřiměřeně dlouho. Pokud taková situace nastane, můžete se nápravy domoci podáním žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti[14] k nadřízenému orgánu. Ten může nečinnému orgánu přikázat, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu (např. aby řízení zahájil) nebo věc převzít a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu. Podnět může podat kdokoli, nejen účastník řízení Zde si můžete stáhnout vzor žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti. 

Pokud není žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti účinná, je možné obrátit se na krajský soud s žalobou proti nečinnosti správního orgánu[15]. Tu může podat ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které právní řád k ochraně proti nečinnosti poskytuje. Žalobu je možné podat do jednoho roku ode dne kdy marně vypršela lhůta pro vydání rozhodnutí. Dle převažujícího výkladu soudů tuto žalobu není možné podat, jestliže usilujete o zahájení řízení z moci úřední (existují však i rozhodnutí dokládající opak, např. rozsudek NSS, 3 Ans 11/2010 – 193).